Představa smrti

Anděl smrti, kterému se v některých legendách říká Samael a s nímž podle vyprávění musel zápasit dokonce i Mojžíš, je jazyk. Jazyk oznamuje smrt – co jiného dělá? Právě toto oznámení nám však umírání tolik ztěžuje. Od nepaměti, po celou dobu dějin člověka, lidstvo s tímto andělem zápasilo a snažilo se z něj vymámit tajemství, které se omezuje na to, že je oznamuje. Z jeho dětských rukou však lze vymámit jen oznámení, které stejně přišel přinést. Anděl za to nemůže a pouze ti, kdo chápou nevinnost jazyka, pochopí i pravý smysl tohoto oznámení a snad se naučí umírat.

G. Agamben

V této třetí krátké eseji věnované Giorgiu Agambenovi se italský filozof zamýšlí nad nekončícím střetem lidstva s konečností, přesněji řečeno nad vědomím vlastní smrtelnosti, tím nesnesitelným poznáním, které člověka neustále provází jako stín na dobrodružné cestě životem. Tato nesnesitelná myšlenka zde nabývá podoby anděla smrti, který nejen vyjadřuje téma zatížené náboženským patosem a symbolikou, ale odhaluje také ústřední napětí v Agambenově eseji, totiž napětí mezi jazykem a konečností.

Slovo „anděl“ totiž v řečtině znamená „posel“, což prozrazuje, že esej trvá na myšlence, že smrt je jako myšlenka nesnesitelná, neboť ji nelze vyjádřit slovy, tedy racionalizovat, znázornit ani pojmout v srozumitelném rámci. Jinými slovy, konečnost pro Agambena znamená práh myšlení, existenciální událost, kterou nelze pojmově uchopit. Hranici, na níž jazyk nedokáže vnést světlo do toho, co leží v říši neznámého.

___________________________-

Čtěte další příspěvky z tohoto blogu: 

O lásce

Dobrodružství

___________________________

Právě tato nemožnost znázornit konečnost, náležitě ji pojmenovat a normalizovat však odhaluje povinnost filozofie. Je to povinnost vytrvat, která znamená neustále se snažit přemýšlet o smrti a hledat slova pro zkušenost bez obrazu a obrysů, jež mohou vést mysl temnotou

Právě zde naplno vyniká pronikavá poetická kvalita této krátké prózy. Odhalením katarzního vztahu mezi jazykem a smrtí, který, jak už bylo řečeno, spočívá ve vztahu mezi schopností uvědomit si zkušenost (poznávat, pojmenovávat) a setkáním s tím, co činí poznání i jazyk neschopnými přinášet útěchu, italský filozof nejen mistrně vyjadřuje křehkost lidského údělu, ale také odhaluje popírání a agresi, které se tak často pojí s myšlenkou konečnosti. A právě tento postoj - svod sebelítosti, příliš lidské pokušení vnímat smrt jako trest a nezasloužené utrpení - se Agamben snaží překonat svou laskavou, byť složitou a vážnou prózou.

Jeho existenciální rozhodnutí však není snadné. „Myšlenka smrti“ se neopírá o povrchní útěchu ani o snahu vyzdvihnout mnohé světlé stránky života a vyslat tak poselství bezbřehého optimismu. Agamben sází na to, že člověk dokáže snášet své meze vůle, odvahy i jazyka. Nejde však o vytrvalost s vidinou odměny. Je to tichá vytrvalost, němý vzdor, který může zpočátku působit jako jakási rezignace tváří v tvář nesnesitelnému. Ve skutečnosti je tomu právě naopak.

Agambenova tichá vytrvalost, mistrně vystižená slovy ti, kdo chápou nevinnost jazyka, tedy jeho selhání tváří v tvář smrti, jeho oněmění na prahu porozumění, je mocným potvrzením života zasvěceného spravedlnosti a péči o život samotný, bez ohledu na to, jak těžký, nesnesitelný a násilný život může být. Naučit se podle Agambena umírat tedy znamená učit se pokoře a péči o to, co nelze pojmenovat ani pochopit, ale lze to pouze snášet v tichosti a s laskavostí.

Autor: Yakim Petrov

 ------------------

Připojte se k nám a pomozte rodinám uctít památku jejich blízkých a domácích mazlíčků prostřednictvím umění!

Náš partnerský program je nyní k dispozici. at https://www.pulvisurns.com/pages/affiliate-program-by-pulvis-art-urns